Niki Lauda

V květnu tomu byly tři roky, co zemřel legendární pilot formule 1 Niki Lauda. Úspěchy nabitou kariéru trojnásobného rakouského mistra světa poznamenala vážná nehoda na okruhu v Nürburgringu v roce 1976, s jejímiž následky se potýkal až do konce života. Kromě formulí se Lauda věnoval také létání a podnikání s aerolinkami.

Začátky závodění

Vstup Andrease Nikolause Laudy do světa závodních automobilů nebyl úplně jednoduchý. Rodiče Laudy měli poněkud odlišnou představu o budoucnosti svého syna a v kariéře závodního jezdce ho příliš nepodporovali. Rakouský jezdec navzdory nesouhlasu rodiny začal v 60. letech závodit s Mini, z něj poté přešel do Formule Vee. Následoval přesun k řízení soukromých sportovních vozidel Porsche a Chevron. V tomto bodě se však Laudova rozvíjející se kariéra zastavila a rakouský jezdec si byl nucen vzít půjčku 30 tisíc Ł, aby mohl pokračovat v závodění. Půjčenými penězi si následně koupil vstup do tehdy začínajícího týmu March v seriálu formule 2.

Kariéra ve formuli 1

Ve formuli 2 se však Lauda dlouho neohřál a byl rychle povýšen do formule 1. První závod v seriálu F1 si připsal při domácí Velké ceně Rakouska v roce 1971. Rychlý vzestup Laudy byl však záhy vystřídán početnými nezdary v roce 1972, jejichž vrchol přišel na VC Kanady, kdy byly oba vozy stáje March diskvalifikovány během pouhých tří kol.

                                                                                         Niki Lauda během VC Monte Carla 1972                                       zdroj: goodwood.com

Vzhledem k těmto problémům se Niki Lauda rozhodl vzít si další finanční půjčku. To se psal rok 1973 a tentokrát ho peníze dostaly do stáje BRM. Ačkoliv jeho vůz BRM P160E byl snadno ovladatelný a rychlý, tak mu pro změnu chyběla síla a hlavně spolehlivost. Nicméně i přesto se Lauda dokázal v několika závodech prosadit a když dojel při VC Monaka na skvělém třetím místě, začínal se o služby mladého Rakušana zajímat sám Enzo Ferrari, šéf slavné stejnojmenné italské stáje.

A o rok později i díky přímluvě kolegy z BRM Claye Regazzoniho, nakonec Lauda skutečně podepsal u populární italské stáje. Hned v prvním závodě v barvách Ferrari se Lauda vytáhl a skončil při VC Argentiny na druhém místě. Netrvalo dlouho a Niki Lauda vybojoval také své premiérové prvenství ve formuli 1 na VC Španělska 1974. Byl to zároveň také první triumf pro Ferrari od roku 1972. Sezónu nakonec dokončil rakouský pilot na čtvrtém místě.

Titul s Ferrari

V dalším ročníku už Lauda prokázal svůj talent naplno a vybojoval se svým novým vozem Ferrari 312T pro italskou stáj mistrovský titul. Společně s týmovým kolegou Regazzonim zajistil pro Ferrari poprvé po jedenácti letech také pohár konstruktérů. Celkově si Lauda během první mistrovské sezóny připsal pět prvních míst. Dalším milníkem pro Nikiho Laudu bylo zajetí okruhu Nürburgring Nordschleife pod sedm minut. To byl výkon, který se do té doby ještě nikomu nepovedl.

                                                                                                   Lauda s vozem Ferrari 312T                                              zdroj: maxf1.net

Obhajoba a nehoda na Nürburgringu

Také začátek dalšího ročníku zastihl Laudu ve skvělé formě, když zvítězil ve čtyřech z prvních šesti velkých cen a ve zbývajících dvou závodech skončil shodně na druhém místě. Po pátém triumfu měl dokonce Niki Lauda dvojnásobný bodový náskok před nejbližšími pronásledovateli v celkovém pořadí, kterými byli Jody Scheckter a James Hunt. Obhajoba titulu tak v tu chvíli vypadala jako naprostá samozřejmost. V tu chvíli však nikdo netušil, že rakouský závodník nejenže titul neobhájí, ale málem nepřežije další velkou cenu, která se jela v německém Nürburgringu.

Nešťastná nehoda na Nürburgringu se stala během druhého kola, když Lauda se svým Ferrari vyjel kousek před místem zvaném Bergwerk z prudké levotočivé otáčky rychlostí 250 km/h mimo trať, narazil do náspu, který ho odmrštil zpět na závodní dráhu, v důsledku čehož vůz začal hořet. Aby toho nebylo málo, chvilku na to se přiřítil se svým vozem ještě Brett Lunger, který už nestačil srážce zabránit a do Laudy narazil. Rakouský závodník byl v tu chvíli v těžko představitelné situaci. Uvězněn v troskách svého Ferrari a kolem něj zuřily plameny dosahující teploty až 900 °C. 

Když ostatní závodníci viděli, co se na trati děje, zastavovali své monoposty a snažili se Laudovi pomoct dostat se z hořící pasti. Rakouský závodník na inkriminovaný moment později vzpomínal takto:

„...v podstatě se mě dva nebo tři řidiči snažili dostat z auta, jedním z nich byl Arturo Merzario, Ital, který tam také musel zastavit, protože jsem blokoval silnici a on opravdu sám nastoupil do auta, uvolnil můj bezpečnostní pás a pak mě vytáhl ven.“

Záběry z nehody Laudy při VC Německa:

Ačkoliv byl Lauda celou dobu při vědomí a dokonce mohl vstát, později upadl do bezvědomí a v nemocnici bojoval pár dní o život. Při nehodě totiž rakouský mistr světa utrpěl těžké poškození plic a ledvin v důsledku vysokých teplot v hořícím monopostu. Měl taktéž rozsáhlé jizvy od popálenin na hlavě, přišel o většinu pravého ucha, stejně jako o vlasy na pravé straně hlavy, obočí a oční víčka.

Paradoxem této nehody byla skutečnost, že Lauda chtěl týden před VC Německa závod bojkotovat z důvodu malé bezpečnosti, zejména se to týkalo nedostatku hasičských komisařů, požárního a bezpečnostního vybavení a bezpečnostních vozidel. K bojkotu vyzýval i ostatní závodníky, leč většina z nich se k Laudovi nepřidala. 

Zpátky v monopostu a první odchod ze scény

Navzdory těžké havárii se Niki Lauda vrátil v rekordně rychlém čase zpět k závodění. Vynechal pouze dva závody a už šest týdnů po inkriminované VC Německa se objevil na tiskové konferenci v Monze se stále obvázanými popáleninami. V Itálii nakonec skončil na čtvrém místě. Během závodů v Kanadě a USA stáhl Laudův náskok jeho rival James Hunt na pouhé tři body a o vítězi musela rozhodnout poslední Velká cena Japonska. Závod měl pro Laudu však hořký konec. Rakouský závodník odstoupil z trati již po dvou kolech kvůli silnému dešti a Huntovi k celkovému prvenství nakonec stačilo třetí místo.

I přes to, že měl Lauda po něhodě problémy se zrakem, dokázal v roce 1977 získat svůj druhý mistrovský titul. Po odstoupení z Velké ceny Japonska v předcházející sezóně, ale už nebyly Laudovy vztahy s Ferrari stejné jako dřív a rozhodl se italskou stáj opustit.

Další dvě sezóny prožil rakouský pilot u stáje Brabham Alfa-Romeo. Nutno podotknout, že to nebyly úspěšné sezóny. Lauda sice vyhrál s Alfa-Romeo svou jedinou kariérní VC Švédska, nicméně většinu závodů vůbec nedokončil. V září roku 1979 po tréninku na VC Kanady pak informoval šéfa týmu Bernieho Ecclestonea, že končí se závoděním. Poté se začal naplno věnovat podnikání se svými aerolinkami Lauda Air.

                                                                           Ve stáji Brabham Alfa-Romeo strávil Lauda dvě sezóny                            zdroj: flickr.com

Comeback

Rakouský závodník vydržel mimo okruhy necelé tři roky. V roce 1982 se totiž rozhodl pro comeback a podepsal smlouvu s McLarenem. Návrat nakonec můžeme považovat za úspěšný. Laudovi se totiž v roce 1984 podařilo získat svůj třetí a zároveň poslední triumf ve formuli 1. Týmovým kolegou mu byla tehdy vycházející hvězda F1 Alain Prost, který skončil o pouhý půl bod za Laudou.

O rok později ukončil Niki Lauda svoji bohatou a úspěšnou kariéru v F1 definitivně. V témže roce zároveň vyhrál také svou poslední Velkou cenu v kariéře, konkrétně v Nizozemí.

Osobní život

Niki Lauda byl během svého života dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Marlene Knaus, kterou si vzal v roce 1976 a s níž měl dva syny Mathiase a Lukase. Mathias šel v otcových šlépějích a stal se také automobilovým závodníkem, zatímco o dva roky starší Lukas mu dělal manažera. Manželství vydrželo páru do roku 1991, kdy se Niki s Marlene rozvedli.

Druhou ženou v Laudově životě se stala letuška jeho vlastních aerolinek Birgit Wetzinger, s níž se oženil v roce 2008 a pouhý rok poté se jim narodila dvojčata Max a Mia. Birgit navíc, dá se říci, také zachránila Laudovi život, když mu v roce 2005 darovala ledvinu. Jak jsme psali výše, po nehodě při VC Německa měl rakouský mistr světa vážné zdravotní problémy, kvůli kterým musel na transplantaci ledvin už v roce 1997. Tehdy dostal ledvinu od svého bratra.

                                                                                            Niki Lauda s Birgit Wetzinger                            zdroj: redheadontheroad.com

Niki Lauda byl znám svým jazykovým talentem, hovořil plynně rakouskou němčinou, italštinou a angličtinou. Byl také nábožensky smýšlejícím člověkem, pocházel totiž z římsko-katolické rodiny a ikdyž na čas církev opustil kvůli placení církevních daní, kvůli pokřtění dětí se k církvi po čase opět vrátil.

Film

Rivalita mezi Niki Laudou a Jamesem Huntem se přenesla také na filmová plátna. O jejich soupeření ze sezóny v roce 1976 pojednává snímek Rush od režiséra Rona Howarda. Rakouského závodníka zde ztvárnil herec Daniel Brühl, který byl za svůj výkon nominován na filmovou cenu BAFTA za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. V roli Jamese Hunta si zahrál James Hemsworth. Hudbu k filmu složil známý oscarový skladatel Hans Zimmer. Ve filmu si malou roli střihl i samotný Niki Lauda, který se ve snímku objevil na konci příběhu. Ke svému předčasně zemřelému rivalovi se Lauda vyjádřil prostřednictvím filmu takto:

„Když jsem slyšel, že zemřel ve věku 45 let na infarkt, nebyl jsem překvapen, byl jsem jen smutný. Hunt byl jedním z mála lidí, které jsem měl rád, jedním z menšího počtu lidí, kterých jsem si vážil, a jediným člověkem, kterému záviděl.“

Trailer k filmu Rush:

Niki, chybíš nám

Když Niki Lauda 20. května 2019 v Univerzitní nemocnici v Curychu zemřel, odešla s ním také jedna z největších motoristických legend vůbec. Dokládá to také fakt, že spousta bývalých i současných jezdců nejen formule 1, vzdala trojnásobnému mistrovi světa hold skrze sociální sítě a během tiskové konference před VC Monaka. Před samotným závodem byla na počest Laudy držena minuta ticha. Zároveň byli během závodního víkendu fanoušci a jezdci vybízeni k tomu, aby na jeho počest nosili červené čepice, přičemž tým Mercedesu natřel své halo zařízení načerveno nálepkou s nápisem „Niki, chybíš nám“ namísto obvyklého stříbrného schématu. Lewis Hamilton i Sebastian Vettel měli na památku speciální helmy.

Pohřbu Nikiho Laudy v katedrále svatého Štěpána ve Vídni se zúčastnilo mnoho prominentních postav Formule 1 včetně Gerharda Bergera, Jackie Stewarta, Alaina Prosta, Nelsona Piqueta, Jeana Alesiho, Sebastiana Vettela, Lewise Hamiltona, Davida Coultharda, Nico Rosberga a Valtteriho Bottase. Přítomen byl také Arnold Schwarzenegger a mnoho rakouských politiků, například Alexander Van der Bellen.

Nenechte si ujít profily dalších jezdců Formule 1: